Aleš Záveský se narodil 1. 6. 1926 v Mošovcích na Slovensku, odkud se později s rodiči přestěhoval do středních Čech. Po studiích na gymnáziu v Rakovníku absolvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Poté působil jako ředitel Školy v přírodě ve Vile Sklenářce u Kostelce nad Orlicí. V roce 1958 se s rodinou přestěhoval do Prachatic, kde nastoupil jako učitel na Základní školu Vodňanská. Až do roku 1991 zde vyučoval biologii, zeměpis, chemii nebo pěstitelské práce. Po odchodu do důchodu působil v Centru ekologické výchovy Dřípatka v Prachaticích, které vzniklo ze Stanice mladých ochránců přírody. Dlouholetá činnost Aleše Záveského v ochraně přírody, environmentální výchově a práce s dětmi se zde završila. Zemřel na Štědrý den v roce 1995.

Během svého učitelského působení se vždy snažil o zvyšování efektivity výchovně-vzdělávacího procesu. Třicet let pracoval jako okresní metodik přírodopisu a biologie pro školy prachatického okresu i Jihočeského kraje. Rozvíjel zájmovou činnost žáků základních škol, organizoval praktická cvičení z přírodopisu a vedl hlídky ochrany přírody. Později založil oddíl mladých ochránců přírody. Aleš Záveský jako pedagog, iniciátor a vedoucí dětských zájmových kroužků obdržel řadu ocenění na okresní i celostátní úrovni, mimo jiné také titul Vzorný učitel.

Mezi nejvýznamnější úspěchy Aleše Záveského v oblasti pedagogiky patří vybudování Školní přírodní rezervace Pod Vyhlídkou, a to v metodické spolupráci s Janem Čeřovským. Dne 21. března 1967 tak vznikla nejmodernější učebna přírodopisu v regionu, neboť část výuky přesunul přímo do přírody – nejdokonalejší učebny. Tehdy se jednalo o první zařízení tohoto typu v Evropě. Současně zřídil Stanici mladých ochránců přírody, kterou po celou dobu svého působení vedl jako metodické centrum výchovy k ochraně přírody a životnímu prostředí. Veškerý svůj volný čas věnoval práci s dětmi a mládeží. Jeho činnost v oblasti ekologické výchovy byla s uznáním prezentována také na mezinárodních seminářích a kongresech, kde inspiroval účastníky těchto setkání a přispíval k šíření svého pojetí environmentalistiky. Byl také zakládajícím členem Rady ekologické výchovy a nadace EVA.

Věnoval se také praktické ochraně přírody. Od počátku 60. let 20. století působil jako zpravodaj okresního aktivu Státní ochrany přírody v Prachaticích. Ve spolupráci se svým kolegou Bohuslavem Naušem se podílel na vyhlašování maloplošných chráněných území v Chráněné krajinné oblasti Šumava i mimo ni. Byl také dobrovolným strážcem přírody a zapojoval se do péče o chráněná území, navrhování a budování naučných stezek. Jako jeden z prvních zřizoval genofondové plochy rostlin, čímž přispěl k záchraně mnoha vzácných a chráněných druhů ohrožených činnostmi člověka. Vedle již zmíněného organizoval prázdninové pracovní týdny zaměřené na péči o chráněná území, expedice, letní školy ochrany přírody apod.

Aleš Záveský je autorem i spoluautorem mnoha příspěvků s ekologickou tématikou pro regionální i celostátní tisk, filmů a pořadů pro Československou televizi i rozhlas. Z jeho činnosti vznikla i řada metodických materiálů, manipulačních záložek s přírodovědnou nebo výchovnou tématikou a podílel se na vzniku průvodců po naučných stezkách okresu. Publikoval text věnovaný Medvědí stezce (1967), s Bohuslavem Naušem vytvořili Průvodce naučnou stezkou Sudslavický okruh Prachatice (1977), Naučné stezky Prachatického okresu. Prachatice (1992), Průvodce naučnou trasou: V areálu Stanice mladých ochránců přírody u Zdenic (1993) a s kolegou Janem Čeřovským jsou autory knihy Stezky k přírodě (1989).